Pointovka na víkend – Blažej

Blažeje bolela záda. Bolelo ho i na hrudníku.

Měl pocit, že mu otékají klouby. Proud moči nebyl takový jako za mlada. Ani bobky mu už neplavaly, ale s žuchnutím se hned potápěly na dno mísy. Dávno nechal kouření. Každé ráno, měl pocit, že ho od cigaret škrábe v krku. Když se napil vína, představil si svoje tvrdnoucí játra. Poslední dobou jen čekal na smrt.
Blažej byl hypochondr.

Blažejova manželka byla jeho pravý opak. Život si ráda užívala. Jednou týdně vyrážela se svými kolegyněmi z kanceláře do hospůdky za město. Daly lahvinku nebo spíše více lahví vína, pokecaly. Mejdany měly jen jednou chybu – musely se střídat v řízení, a tak vždy jedna nepila. Tentokrát byla na řadě Blažejova manželka.
Po sedmé si k nim přisedl muž, který na první pohled nevypadal špatně a podle obleku i vystupování nebyl zrovna chudák.
„Dáte si se mnou panáka?“ zeptal se po půl hodině oťukávání Blažejovy manželky.
„Nemůžu. Dnes mám službu, taxikařím,“ odpověděla.
„To nějak zařídíme,“ nabídl se muž.
„By mě zajímalo, jak,“ pousmála se Blažejova manželka.
„Normálně zavolám do firmy a někdo z řidičů, až budete končit, vám sjede pro manžela. Ten vás pak odveze domů.“
„To by šlo,“ souhlasila a nechala se pozvat na skleničku k baru.
Pak se vrátili ke stolu a Blažejova manželka se s chutí napila i vína. Když se přiblížila desátá hodina, vybídla zábavného společníka, jestli by teda zavolal do té své firmy a požádal řidiče, zdali by nedojel pro jejího manžela. Pro jistotu mu dopředu nevolala, určitě by jí tvrdil, že je nemocný. Takhle třeba necukne.

Blažej se zrovna prohlížel v zrcadle. Ty kruhy pod očima ho děsily. „Proč zrovna já musím umírat ve čtyřiceti?“ řekl si pro sebe právě v okamžiku, když se ozval zvonek.
Otevřel dveře. Před nimi stál muž celý v černém a za ním stál vyzdobený pohřební vůz.
„Tak jsem tady pro vás,“ usmál se muž na Blažeje.