Plicní onemocnění tuberkulóza se mezi obyvatelstvem rozšířilo se změnou životního stylu, který sebou přinesl rozvoj průmyslu na počátku 19. století. Tehdy lidé odcházeli z vesnic do průmyslových center měst, kde většinou žili v nevyhovujících bytech, po těžké práci se špatně stravovali, což se brzy projevilo na jejich zdraví. Infekční choroba tuberkulóza se přenáší vdechnutím infikovaných kapének a v prostředí, kde žilo hodně lidí pohromadě, se snadno přenášela. Stala se celosvětovým problémem, sociální chorobou, která si vybírala oběti ve všech vrstvách obyvatelstva.
V roce 1882 objasnil Robert Koch její příčinu. Účinná očkovací látka byla vyvinutá až v roce 1924, kdy proběhlo první očkování ve Francii. Teprve objevení streptomycinu v roce 1943 a proočkování obyvatel (v Česku až v 60. letech 20. století) snížilo výskyt této nemoci.
V poslední čtvrtině 19. století se uskutečnily tři sjezdy v evropských zemích, z jejichž jednání vyšly impulzy k preventivním opatřením předcházení této zákeřné nemoci: propagace správné hygieny, zdravého stravování a pěstování sportu. Bylo nutné oddělit nemocné od zdravých, zajistit jim dobrou stravu, klid a zdravý horský vzduch. Začala se stavět sanatoria a léčebny v horských oblastech.
V Čechách bylo vybráno několik lokalit, v našem regionu to byl pozemek pod Křížovým vrchem ve Cvikově. Stavbu zajišťoval Německý zemský pomocný spolek pro plicně nemocné v Čechách, jehož předsedou byl významný cvikovský lékař, specialista na tuberkulózu Josef Horner. Na místě s oblíbenou výletní restaurací byla v letech 1908-1910 postavena dětská léčebna. Projekt vypracoval Karl Jaray, čerstvě jmenovaný profesor Německé vysoké školy technické v Praze. V třípatrovém podsklepeném pavilonu z litého betonu byly ložnice, vyšetřovny, lékařské pokoje, učebna a kaple. Areál doplňovala jídelna, čistička odpadních vod a také márnice. Bývalá restaurace byla přestavěna na administrativní budovu a ubytovnu lékařů a správce. Třicet dětských pacientů vyučovaly sestry z řádu svatého Vincence z Pauly v učebně uvnitř pavilonu, o rok později, kdy bylo upraveno okolí, se děti učily v lesní škole. Malí pacienti odpočívali v lehárnách, které byly později prosklené a mohly se využívat i při nepříznivém počasí.
V roce 1929 bylo rozhodnuto o rozšíření cvikovské léčebny. Projekt vypracoval Karel Tymich, stavební práce započaly v témže roce a byly ukončeny v roce 1936. K stávajícím budovám byl postaven léčebný a infekční pavilon, administrativní a hospodářská budova, vrátnice s transformační stanicí, čistička odpadních vod, čerpací stanice, vodárna a dílny. Současně byly upraveny i stávající budovy. Při projektování pro 120 dětských pacientů se pamatovalo na zvýšenou potřebu hygieny a výskyt infekce. V suterénu léčebného pavilonu byly vybudovány očistné lázně. Cvikovské dětské sanatorium bylo ve třicátých letech jedno z nejlepších ve střední Evropě.
Po uzavření Mnichovské dohody připadl areál Velkoněmecké říši, opustit jej musely nemocné české děti i český personál. Nové vedení mělo v plánu upravit objekty tak aby lépe vyhovovaly německému vkusu, což se naštěstí nestalo. Přibyly pouze skleníky (stojí dodnes). V roce 1944 byla léčebna zrušena a vznikl zde vojenský lazaret. Na počátku roku se nemocní odstěhovali do bavorských lazaretů a vzali sebou i veškeré vybavení a zařízení. Do budov byli umístěni vlasovci. Prázdný ústav byl finančně podpořen humanitárními organizacemi a dary krajanů a byl opět vybaven pro účely dětské léčebny. V 60. letech se díky proočkování a utlumení tuberkulózy mohl změnit na léčbu respiračních onemocnění.
Ve stejné době, tedy na začátku 30. let 20. století se na Českolipsku začaly stavět dvě ozdravovny. Sloužily zesláblým a vyčerpaným lidem a rekonvalescentům po těžkých nemocech. Za pomoci klidu, vydatné stravy a pobytu na čerstvém vzduchu zde nabírali duševní pohodu a sílu (měřítkem úspěšné léčby bylo i zvýšení tělesné hmotnosti). První ozdravovna byla postavena v letech 1932-1933 ve Cvikově v Martinově údolí naproti dělnickému rekreačnímu středisku (původnímu lázeňskému domu). O stavbu se staral Svaz německých nemocenských pojišťoven v Československé republice. Autor projektu není známý, v úvahu připadá Karel Tymich nebo Fritz Blaschek. Budova v tradicionalistickém pojetí v nepravidelném půdorysu má centrální třípatrovou budovu se dvěma dvoupatrovými trakty. Uvnitř se nacházely jídelny, společenské místnosti, jedno až čtyřlůžkové pokoje. Ozdravovna poskytovala koupele, parní i slatinné lázně, moderní elektroléčbu, slunění na terasách. Za války sloužila raněným německým vojákům, po válce se zde léčily nervové choroby a od počátku padesátých let tuberkulóza. Dnes se zde léčí respirační nemoci.
Druhá ozdravovna byla ve stejném období postavena ve Starých Splavech z iniciativy Revírní rady pro obvody báňských revírních úřadů v Mostě, Teplicích a Chomutově. Stavbu projektovala architektonická kancelář Josef Reishig u. Paul Krisch z Teplic. Jedná se o moderní expresivně pojatou dvoupatrovou stavbu s vyvýšeným suterénem a rovnou střechou s terasou, kterou klienti využívali ke slunění. Léčili se zde dospělí i dětští pacienti, kteří měli oddělené vstupy, jídelny a společenské místnosti. Hojně využívali koupání v Máchově jezeře a projížďky na loďkách, uložených v suterénu budovy. V roce 1949 zde proběhly drobné stavební úpravy a ozdravovna sloužila odborářům Ústřední rady odborů. Dnes budovu využívá hotel Bezděz.
Ozdravovny a dětská léčebna v našem regionu jsou jedinečnými architektonickými stavbami meziválečného období, mají vysokou kulturně historickou hodnotu a vypovídají o společenských potřebách a životním stylu tohoto období. Více se o nich můžete dočíst ve sborníku Fontes Nissae číslo 2 z roku 2016. Text Petry Šternové doplňuje projektová dokumentace a dobové i současné fotografie. Autorka seznámila zájemce o tuto problematiku na přednášce Vlastivědného spolku Českolipska v sobotu 17. února.