Steve Jobs se svými dvěma kamarády založil megaúspěšnou firmu Apple v garáži domu svých rodičů. Z původního studentského nadšení vypiplali firmu známou po celém světě vydělávající miliardy dolarů. A hlavně firmu, jejíž produkty milují miliony lidí a netrpělivě čekají, až vyjde nový kousek.
Martin Matyáš, v té době školník gymnázia Česká Lípa, založil v roce 2001 se svými přáteli o. s. Filozofický klub Progres a po dvou letech do něj přizval partu praštěných gymnazistů. Klub Progres tenkrát působil na zahradě jeho domu na Svárově v České Lípě. Ze zahradního domku se Progres po několika letech přestěhoval do budovy bývalé školky na českolipském sídlišti Špičák. Má k dispozici několik místností, kromě koncertů pořádá například divadelní představení, promítání dokumentárních filmů a festival Všudybud. A spoluorganizuje mnoho veřejných akcí. A neustále rozšiřuje svou fanouškovskou základnu. Podobnost s Apple čistě náhodná?
První koncert se na zahradě domu v ulici Pod Hůrkou odehrál 22. listopadu 2003. Progres tak přesně v pátek oslaví deset let. „V oficiálním názvu sdružení, které provozuje klub Progres je také slovo filozofický. Myslím, že tehdy bylo více mladých lidí než dnes. Ti si pokládali otázky o smyslu života, a přemýšleli o principu „být“ či „mít“. No a protože ti přemýšliví byli také kulturně a umělecky nadaní, tak jsem považoval za správné něco proto udělat. Několik se nás dalo dohromady, nabídl jsem skromné prostory a klub začal žít svým životem,“ vzpomíná na začátky klubu jeho zakladatel Martin Matyáš.
Kulaté výročí bude oslavováno takřka celou sobotu 23. listopadu 2013. A kdo přijde klubu popřát? Papír sklo plasty, jedna z kapel, která celý Progres svým vystoupením odstartovala; VyjakoMy, kteří zde křili první desku; Samci, diskotékové duo zakladatelů klubu, tak jak ho nyní známe; gymnazijní LKP, kteří v klubu našli svůj azyl jakožto zástupci nastupující generace a čerstvě probuzená Obří broskev. Kromě živých kapel a živých DJů (Rusvera, Dr Solfernus a Velký Mažňák) se návštěvníci mohou těšit i na oblíbený Improtyjátr, což je improvizační komediální pásmona na témata a náměty diváků. Ten založil progresák Štěpán Kňákal a nopoďák (člen novoborského souboru NOPOĎ, pozn. ed.) Petrem Heřmanským. Celý den bude na přání dalšího oslavence, zakladatele klubu Martina Matyáše probíhat jako benefice, výtěžek z ní bude použit na nákup hudební aparatury do klubu. Za tímto účelem budou k prodeji i trika s motivem klubu ze sítotiskové dílny skupiny Samoseto.
„Progres a lidi kolem jsme měli vždycky dost rádi. Jirka Gottlieber mi napsal, že slaví jak Martin Matyáš, tak Progres a jestli u toho nechceme s Obří broskví být. Třeba jen v nějaké malé sestavě. A já u toho chtěl být. Tak jsem napsal napřed Tomášovi a Márimu, který jsou pro koncert jako bubeník a baskytarista naprosto nezbytní. Aby to vůbec byla kapela. Pak jsem napsal i ostatním,“ popsal přípravu na koncert po dvou letech spánku zpěvák Obří broskve Jakub König.
„Takže neváhejte a v sobotu přijďte. Hlavně si to užít. A dokázat nám, že víkendy, noci a časná rána nedáváme všanc zbytečně. Děláme to pro vás, buďte tedy na naše narozeniny s námi!“ říká nekompromisně Štěpán Kňákal.
Co říkali sousedi, když jste začal pořádat koncerty u sebe na zahradě? (smích)
Pochopitelně se taková věc stala brzy hlavním tématem sousedských rozhovorů. Byli kritici, ale bylo dost i takových, kteří nám fandili. Bylo přirozené, že problémem, který se musel řešit, byla hlučnost. Do dnes si velice vážím toho, že byl dojednán kompromis, který byl dodržován oběma stranami. Například si vzpomínám, že jeho součástí bylo, že vystoupení kapel bude končit v devět.
Proč jste se vlastně vzdal předsednictví klubu?
Člověk se narodí, dospívá, je dospělý, stárne a umírá. Vývojová psychologie to všechno docela dobře popisuje. Člověk by si neměl na nic hrát. No a já jsem cítil, že nemládnu a že mentalita současného života se dostává někam jinam než svět, který jsem znal já. Chtělo to novou vitalitu, nápady.
Jak se stal Goťták (Jiří Gottlieber, pozn. ed.) předsedou? Vybral jste ho vy?
Goťtak, to byla prostě jasná volba. Detaily si už nepamatuji, ale vím, že jsem měl obrovskou radost, když se rozhodl, že to vezme. Bylo mi jasné, že tím Progres získává další dobrou perspektivu. Snad bych ještě chtěl připomenout, že život klubu zajišťovali i mnozí další skvělí kamarádi.
Když se před deseti lety Progres rozjížděl, dovolil jste si pomyslet na to, kam by to mohl dotáhnout?
Na to jsem určitě nemyslel. To, že Progres slaví desáté výročí a pořádá skvělého Všudybuda, je prostě paráda.
Podílíte se ještě nějak na chodu Progresu?
To je otázka na tělo. Do Progresu rád zajdu. S Jirkou a dalšími se rád vidím, tu a tam mi hlavou prolítne nějaký nápad, ale prozatím zůstává jenom při něm.
Dělá vám Progres radost?
Obrovskou. Kolem Progresu se pohybují lidé, kteří jsou přemýšliví, bojující proti uniformitě a společenské manipulaci. V takovém prostředí se cítím dobře.
Co byste Progresu popřál do dalších let?
Přál bych Progresu, aby do klubu přicházeli tvůrčí osobnosti, kteří jsou schopni týmové práce. Zkrátka fajn lidi, kteří dokážou vytvářet progresivní společenství.
Pokud se nepletu, Papír sklo plasty neexistovali moc dlouho, když jste hráli poprvé v Progresu? Jak dlouho jste fungovali?
Vzhledem k tomu, že první akce v Progresu byla 22.11.2003, tak jsme spolu byli přibližně rok a třičtvrtě, neboť první zkouška kapely byla 11. 1. 2002. To slavíme narozeniny.
Tušíš, proč jste hráli poprvé vy?
Vím to úplně přesně. (smích) Jelikož jsme právě my začali Progres provozovat, resp. se podílet na jeho chodu. Majitel domu a bývalý předseda sdružení Martin Matyáš oslovil léto toho roku Ondřeje Homolu, jakožto syna, hudebníka jeho kolegyně paní učitelky z gymnázia, jestli by nechtěl využívat prostor k pořádání koncertů mladých kapel. No a Ondřej oslovil své kamarády a spoluhráče z kapel Papír sklo plasty a Tatramat mě a Šimona Jelínka, aby do toho šli s ním. Spolu se začínajícím zvukařem, mladičkým Tomášem Trkalem a dalšími dobrovolníky jsme domeček uzpůsobily k hraní a logicky jsme na prvním koncertu hráli my a Tatramat, jelikož právě pro nás (nejen) to celé vzniklo.
Od prvního koncertu, kolikrát jste už s Papírama v Progresu hráli?
Můžu ti to říct přesně, kdybych se podíval na naše internetové stránky, ale zkusím odpovědět z hlavy. Ve starém Progresu myslím třikrát (postupně s kapelami Tatramat, V Tunelu? a Skrytý půvab byrokracie), v novém prostoru na Špičáku myslím pětkrát (při otvíračce s Pupíčkem, Jamesem Harriesem, Extempore, při křtu desky a v rámci našich 11. narozenin). Průměrně tedy jednou za rok, když počítám, že jeden rok před stěhováním na Špičák klub nefungoval a na jeden koncert jsem určitě zapomněl. (smích)
Jak ses vlastně stal předsedou FK Progres?
Původní prostor v ulici Pod Hůrkou se začal rozvíjet a bývalý předseda cítil, že přenechá sdružení mladším, tedy nám. Asi sem ze všech lidí projevoval z klubu největší nadšení a ochotu do toho investovat čas, tak mě nanominoval. Byl to pro mě šok. Nechtěl jsem to. Asi jako spousta lidí nemám rád zodpovědnost. Psal se nejspíš rok 2006.
Bál ses, jak to celý dopadne, když jsi to začal kočírovat ty?
Bál jsem se moc, protože jsem musel začít podávat granty, nechávat je vyúčtovat atd., atd., ale objevilo se kolem mě za tu dobu spousta nových a nadšených lidí, a to mi pomáhalo. U některých to nadšení vydrží, u některých ne. Nezlobím se, nedivím se, je to volnočasová aktivita, která spolkne spoustu času a já nejsem nijak výjimečný manažer a vůdce, ale zase na druhou stranu, je krásné dělat lidem zábavu.
Máš nějakou kapelu, koncert, za celou historii Progresu, na kterou rád vzpomínáš? Vím, že je to asi těžké.
Není to těžký, ale je toho hodně. (smích) Srdečně vzpomínám na komorní koncert sympatického Jiřího Stivína, pokoncertní návštěvu bazénu s ještě neznámými Charlie Straight, první setkání s kapelou Květy, jejichž zpěvák nám rozbil během dvou minut v klubu velkou sklenici skleněnek, které se rozutíkaly všude možně po místnosti, na náš křest v narvaném klubu, po kterém jsme byli neuvěřitelně zpocení, ale durch. Loňský Všudybud, ten šlapal jak hodinky. Je toho hodně.
Co bys Progresu popřál do dalších let?
Popřál bych mu, aby se rozvíjel, tak jak je to dáno v jeho názvu. Aby nestagnoval. K tomu je totiž velmi jednoduchá cesta. A aby ho znal v České Lípě při dalších kulatých narozeninách každý, třeba jen z doslechu.
Zajímá vás, ještě než v sobotu dorazíte, jak vzpomínají nebo co říkají o Progresu zpěváci kapel Vyjakomy a Obří broskve Dan Švarc resp. Jaku König, jeden z původních organzátorů kulturního dění v Progresu Ondřej Homola (který byl zároveň tehdejším tiskovým zpravodajem klubu; zde jeho deset let stará pozvánka na zmiňovaný první koncert v klubu) či zakladatel Improtyjátru Štěpán Kňákal? Pokračování zde.