Novoborská kapela Zhasni má do této chvíle na svém kontě dvě studiové desky, s nimiž se zařadila mezi úspěšné folkové kapely celorepublikového formátu, nominace na žánrové ceny Anděl jsou toho jasným důkazem. Třetí, eponymní deska vznikla po čtyřech letech od desky Na druhém nádvoří. Od té doby se kapela personálně obměnila a i díky tomu získala folkový šmrnc, který souzní s 21. století.
Základem kapely je však od počátku do dneška autorské duo klavíristy Michala Vaňka a kytaristy Jakuba Horáka. S druhým zmiňovaným jsme si povídali o vzniku nové desky i o plánech do budoucna.
Googlíš skvěle, deska jméno nemá. Jmenuje se Zhasni, protože jsme do ní dali sebe, svoje příběhy, svoji křehkost, svoje názory a žádný jiný slovo nebo sousloví to nevyjádří líp. Zní to odvážně, pateticky a klišovitě, já vím. Ale proto, aby byl chlap dneska křehkej a citlivej, je odvaha nutná. A my se za tu křehkost stydět nechceme a s našema písničkama ani nemůžeme, protože bychom je pak popřeli.
Většinu už jsme na koncertech, kterých bylo za poslední dva roky velmi pomálu, hráli. To, že je znají, bych se ale říct ani napsat neodvážil, protože jejich zpracování nabralo díky producentské práci úplně jiný rozměr. Možná to zní nabubřele, ale není. Měli jsme veliký štěstí na setkání jak mezi sebou, tak s těmi, kteří se zabývali aranžemi a celkovým zvukovým pojetím desky.
Částečně jsem vlastně odpověděl v předchozí otázce. Rozdíl byl prakticky ve všem. U předchozích desek jsme spolupracovali s našimi vzory ze skupiny Ag Flek a dorazili za nimi na týden do Zlína, abychom se věnovali folku nebo folk-popu, který byl tou dobou v našich silách. U této platni jsme se na základě nahrávek dua Mlhou a na základě osobní znalosti Petra Zatloukala, který je podle mě člověkem–hudbou v lidským těle a maskuje to tím, že občas něco řekne nebo udělá kafe, rozhodli natáčet v minibytě jmenovaného kamaráda. Producentsky a aranžérsky zasahoval do písní nejvíc náš kapelník a bubeník. Ostatní měli prostor kdykoli přidat svůj pohled, ale z bytu pod Nuselákem se k nám dostávaly takový věci, že jsme se spíš jen ptali na to, jak je možný udělat tak dobrej zvuk v takových podmínkách. Fakt. Nepřeháním.
Jsme starší a, i když se to vůbec nemusí shodovat, myslím si, že i trochu dospělejší a snad i odvážnější. Autorská dvojice zůstala stejná. Melodicky by Zhasni nefungovalo bez Michala Vaňka, který je pro mě autorsky zásadním členem. Psali jsme pomalu v tempu dvě až tři písně za rok. Já sám mám pocit, že jsem se touto deskou vypsal na dobro, že už se mi nechce nic říct. Nikdy jsem ten pocit neměl, teď přišel a já jsem s ním v míru.
U týhle otázky jsme se dojal, přiznávám. Máme v životě štěstí na setkání a na lidi kolem. Nejsme kdovíjaký mainstream, a přesto se najde u každé desky několik desítek lidí, kteří nás podpoří, aniž by věděli, jak to vlastně bude. Patří sem přátelé, spolužáci, rodinní členové i posluchači, které jsme ještě nepotkali a neviděli. Přidalo se i Město Nový Bor a firma Magsy ze Zlína vyrábějící magnety (součást obalu desky). Moc všem děkujeme. Bez nich by to moc nešlo. Nejvtipnější příspěvek jsme zaznamenali od mojí babičky z Ploužnice. Ta mi dávala finance s tím, že si předplácí, že desku nikdy nedostane, protože se jí naše hudba opravdu, ale opravdu nelíbí.
Á, já už se bál, že to nepřijde. Ty kujóne, ty sis to schoval skoro na závěr! No, hrajeme písně, které se nejlépe poslouchají za tmy. Zhasni je rozkaz, aby se dostaly posluchačům v ideálním čase a prostředí. Původně jsme si s Vaňkem malovali, že to posluchačky pochopí jako skrytou erotickou výzvu a budou se nás chodit ptát po hraní, jak se věci mají. Chodili chlapi a říkali, že mám hezkou kytaru. Že na ni sice neumim, ale je hezká. Tož tak.
Silně a pravdivě. Je to melancholická, ale uvnitř hodně optimistická zpráva plná naděje a různých způsobů jediný lásky. Měla by způsobit napojení. Jednou o našich písních napsal Jiří Moravský Brabec, že má při poslechu Zhasni pocit, že svět je místem, kde je ještě všechno v pořádku. To by bylo krásný, kdyby ta deska pomohla ten pocit přenést. Zase se vracím k úvodu. Může to znít namyšleně, ale naše přání a to, co jsme do desky dali, takový je.
Bude totálně vyprodaný novoborský divadlo, fanynky už nebudou mít co házet na pódium zasypaný spodním prádlem, vlasy urvaný (včetně těch našich) všude po křeslech. A bude to taky milý a pokorný. A bude to dlouho do noci s otevřeným barem. A bude křtít pan kavárník z Carlos Café, kterýho máme rádi stejně jako jeho podnik. A přijde i pan Štědra, kterej nám dělá 200 ks obalu ze skla. Dobrý, ne?
Kromě CD uvažujeme i o jiných cestách. Dokud nejsou na mapě, nemůžu o tom moc mluvit. (smích) Jen snad – požádali jsme kamaráda Honzu Proška, který se pokusí oslovit svoje studenty na univerzitě v Ústí nad Labem. Pokud ty osloví naše písně, budou pak jejich vizualizacemi osloveni diváci na youtube a všude.