Letošní rok se Českolipská neckyáda pojede opět v rámci Městských slavností a stejně tak bude jejím pořadatelem Město Česká Lípa za organizačního zajištění Farní charitou Česká Lípa. Loňský rok se jí zúčastnilo neuvěřitelných devatenáct plavidel. Pro všechny posádky, stejně jako pro návštěvníky, kterých se u břehů Ploučnice sešlo mnoho, to byla po několika letech opět reprezentativní a v mnoha ohledech velmi zábavná neckyáda.
Abychom podpořili tuto jedinečnou akci, zeptali jsme se jednoho z organizátorů na několik otázek k minulému ročníku a samozřejmě i k tomu nadcházejícímu.
Už počet plavidel, který se po startu zastavil na čísle devatenáct, byl neuvěřitelný. Před dvěma lety totiž jelo jen pět plavidel, rok předtím jen o dvě víc. To bylo takové smutné. Start samotné neckyády byl monstrózní. Když devatenáct lodí pokrylo řeku po celé šířce a když dav na břehu díky moderátorovi odpočítal zahájení a tenhle kolos se rozjel dělat legraci, pro nás organizátory to bylo až dojemné. Vidět všechny ty lidi, kteří se přišli vydovádět a potěšit ostatní. Do toho to bylo navíc i efektní, jelikož posádka Vinnetoua měla na voru improvizovaný táborák, do něhož vložili nějakou dýmovnici, aby to vypadalo, že jim doutná oheň. Jenže zakouřili řeku od břehu ke břehu, takže všechny lodě vyjely z mlžného oparu. Úžasná atmosféra. (smích)
Jedna polovina posádek byli lidi, které známe a kterým jsme několik měsíců vysvětlovali, že je potřeba se zapojit, že to bude velká legrace, že se mohou vytáhnout před svými dětmi, že budou za hrdiny a že je krásné přijmout takovouto akci za svou a podpořit ji. Byli to lidi, kteří jsou zvyklí ve svém volném čase dělat pro obyvatele České Lípy akce. Zapojili se tak nejen zaměstnanci Farní charity Česká Lípa, ale i spolky a sdružení, s nimiž charita spolupracuje, ať už klub Progres nebo Divadelní klub Jirásek. Ti na sebe navázali další, například hudební skupinu Vyjakomy či klub U bílýho černocha, který měl na lodi muzikanty, kteří po celou dobu hráli na nástroje. Další část posádek tvořila plavidla, která jezdí pravidelně. To byly Turbosudy nebo posádka, která byla loni za Dé Ovce. Pak to byli ti, kteří si řekli, že u neckyády, která má podtitul Vracíme neckyádě její věhlas, nesmí chybět. A díky tomu jí ten věhlas vrátili.
My jsme v podstatě udělali tu nejjednodušší věc, inspirovali jsme se v organizaci napříč ročníky a vyzobali jsme to, co nám na nich přišlo nejlepší. Posunuli jsme start na 10:30, ale opět jsme zahajovali u svárovského mostu pod nemocnicí. Cíl jsme vrátili zpět k jezu u bývalé prádelny, jelikož tam před několika lety vznikla krásná malá šlajsna, která slouží pro plavidla jako cílová páska. Rozhodně nedělala posádkám problém, i když někdo se v ní zasekl a musel do vody. Ale radost po projetí měl každý. V cíli u jezu jsme navíc měli zajištěný stánek s občerstvením, takže kdo nechtěl jít s plavidly, mohl čekat v cíli. Nechali jsme také zavěšené odměny, které si mohou posádky během jízdy utrhnout z mostů a rozšířili jsme také odměňování posádek a měli pět oceňovaných kategorií.
V kategorii nejrychlejší plavidlo získali cenu dobrovolní hasiči. Měli jsme pro ně připravena pruhovaná trika s logem neckyády, o které byl potom největší zájem. Z dalších cen od MHF Lípa Musica, Restaurace U Kerama i od Českolipského divadelního podzimu měli výherci radost, ale trika chtěli všichni. O poslední kus se dokonce strhl i běžecký souboj. (smích) Cenu dostala i posádka Mimoňů za kostýmy, Dé Ovce za nejšílenější posádku a otec a syn Jechovi za nejhezčí plavidlo. Jeli v úžasném malém náklaďáku, který si vyrobili ze dřeva. Trochu mě to vyhlašování mrzelo, protože odměny si zasloužili všichni. Snad nebyl někdo smutný, že nezískal cenu.
Když jsem mluvil s posádkami a sám jsem viděl celý průběh, tak mohu říct, že komukoli. Ploučnice je ve většině úseků mělká, dokonce je potřeba do ní někdy vlézt a loď postrčit. Zaslechl jsem potom mezi diváky věty typu „Vidiš táto, já jsem ti řikala, že jsme měli jet taky.” Posádky měly na lodích i děti. Navíc je všude kolem spousta lidí. Ploučnice je jako zrozená pro 50minutové vyblbnutí. Tak dlouho v průměru trvala posádkám cesta od nemocnice k jezu.
Kromě toho, co jsem již vyjmenoval, bychom rádi dvě úpravy. Zrušíme kategorii nejrychlejší plavidlo. Po loňské zkušenosti jsme zjistili, že není kam spěchat. Naopak posádky i diváci si chtějí užít akci a slávu co nejdéle. Rozhodně budeme podporovat co největší show, posádky netrhat, ale naopak sdružovat. Uděláme na trase dvě občerstvovací a odměňovací místa, kde se posádky dojedou, resp. na sebe počkají, a zase je společně vypustíme. To mi potvrdily i některé posádky v průběhu roku, že chtějí být pohromadě. To, co loni předváděli neustále do vody skákající Dé Ovce, Jiráskovci se svými útoky na ostatní posádky házením obarvených vařených špaget či Flintstouni s hořčicí a vodníma pistolema, to je to, co se divákům líbilo. Tak ať jsou všichni nadostřel. (smích) Ale nepředstavujte si to jako nějakou velkou a nebezpečnou vodní bitvu. Pořád jde hlavně o legraci, ne někoho potrápit a potopit, což ani nejde. (smích) Věřím, že letos pojede zase o několik lodí více a že si užijeme kreativitu jejich výrobců.
Českolipská neckyáda 2016, 25. 6., 10:30, start u mostu pod nemocnicí, registrace lodí na www.fchcl.cz, ale i přímo na místě