Statistika nuda není, aneb pomalu bilancujeme. Minulý týden se nikdo se seriálem o životě zahraničních dobrovolníků Farní charity Česká Lípa v našem městě nehlásil. A proč tomu tak bylo? Hned z několika důvodů.
Českolipský hudební festival Všudybud neznamenal pro erasméky jen radost, ale i přípravy a vaření. Ano, vaření. To si naši erasmáci před odjezdem do zahraničí určitě nepředstavovalo. Naštěstí v tom ani tentokrát nebyli sami a ruku k dílu i podruhé přidali studenti Euroškoly.
Autobus EVS na festivalu Všudybud
Na Všudybudu se totiž slavilo neuvěřitelných 20 let Evropské dobrovolné služby. Přijel při této příležitosti propagační autobus, který byl součástí areálu a u něj se shlukovali zájemci o informace o aktivitách EVS. Aby návštěvníci nebyli jen zavaleni informacemi, mohli si během druhého festivalového dne pochutnat na pirožkách, koláčích a cukroví dle národních receptů.
Sally a Natasha před autobusem EVS na festivalu Všudybud
Festival Všudybud byl pro takovou slávu jako stvořený. 20 let a teprve loni dorazila Evropská dobrovolnická služba do našeho města. Pozdě ale přeci.
Sally z Gruzie s návštěvníky festivalu Všudybud
Minulý týden bylo také mnoho workshopů. Před létem bylo nutné ještě potěšit a pobavit žáky, aby odcházeli na prázdniny plni dojmů. Tyto akce navyšují celkový počet anglicky mluvených workshopů za uplynulých šest měsíců na 33. Z nich těžilo celkem 934 žáků základních i středních škol. To je myslím pěkné číslo.
Patricia na jednom z posledních workshopů se studenty
Pokud dále bilancujeme, tak jsme zatím (ťukáme na dřevo) zaznamenali jediný zdravotní problem jedné z našich erasmaček, a to bolavý zub. Kate z Ruska si vyzkoušela českolipskou nemocnici, v níž však pracuje původem ukrajinská zubařka. Ke Katině velké radosti nebyla naše překladatelka vůbec potřeba a Kate si mohla říci vše sama.
“Všichni zahraniční EVS dobrovolníci mají plně hrazené pojištění od Evropské komise, která jim například v případě ošetření zubů hradí 100 % nákladů, a to až do výše 1000 EUR. Byla jsem moc mile překvapena velikostí vaší nemocnice a její krásou," říká k této věci Kate. Hmm, pochvala naší nemocnici. (smích)
Pokud se raději naž vzad podívám dopředu na blízkou budoucnost, musíme konstatovat, že se současní dobrovolníci pomalými krůčky chystají k odjezdu, avšak noví se již svědomitě připravují na příjezd.
Nicola z Itálie, Santi ze Španělska, Nino z Gruzie, Erlinda z Albánie, Sonia z Arménie a Anastazia z Ukrajiny.
Za vším stojí muž na pozadí jménem Pavel, který vše zajišťoval taktéž z pozice dobrovolníka. “Výběr jsme začali již v prosinci loňského roku. Osvědčený způsob, jak dát mladým vědět je sociální síť. Takže jsme na facebook do patřičných míst zadali naši nabídku. A pak se již přihlášky jen hrnuly, ostatně jako rok před tím při výběru našich současných erasmáků. V průběhu pouhých 2 týdnů se přihlásilo neuvěřitelných 101 zájemců. Když si člověk uvědomí, jak facebook funguje a že naše nabídka po krátké chvíli “odpluje v řece” a nahradí ji další a další, tak je toto číslo opravdu vysoké. Tedy hrnuly se dotazy, životopisy, motivační dopisy. A já na oplátku posílal zpět informace v našem info packu, náš vlastní dotazník a mnohé další dokumenty. Po stanoveném deadline jsem začal vše pročítat.”
Dobrovolník Pavel, který koordinoval výběr nových mezinárodních dobrovolníků
Celkem se přihlásilo 76 mladých žen a 25 mužů z celkem 17 zemí světa. Ano, světa, protože jsme dostali přihlášku i od zájemců třeba z Ghany nebo Ugandy.
Stěžejní byl motivační dopis, v něm se dozví člověk nejvíce. Jakou má kndidát motivaci, co si již případně o našem městě a EVS programu zjistil. Tedy jinými slovy, jaká je jeho snaha, co vše je ochoten již v přípravné fázi udělat.
Pak samozřejmně také zkušenosti. Naši erasmáci zde působí v aktivitách s dětmi a mládeží, tedy je určitě důležitá určitá předešlá zkušenost. K tomu i jazyková vybavenost a ochota se učit.
Mnozí často nevnímají, že prvořadým cílem programu Erasmus+ je mladé lidi něčemu naučit. Není to tedy tak, že my přijímáme mladé do projektu proto, aby nám oni pomohli. Je to přesně naopak. Abychom je něčemu naučili a oni to pak mohli zúžitkovat ve vlastním životě, a to především v oblasti uplatnění na trhu práce.
Dost často tento princip mnozí nechápou, a to včetně zapojených organizací, a mylně se domnívají, že Evropská dobrovolná služby má znamenat, že dobrovolník pomáhá druhým. Opak je pravdou.
Především druzí, tým, zapojení profesionálové, pomáhají dobrovolníkovi. Jistě, i další se v rámci aktivit učí, děti, mládež i my, kdo se točíme okolo. Nicméně, středobodem je mladý účastník, který na erasmovskou zkušenost vyráží. A to je potřeba mít vždy na paměti.
Po pročtení všech dokumentů následovala druhá fáze – skype hovory. Přeci jen je potřeba mít na paměti, že papír snese všelicos. Což se nám následně při skype hovoru potvrdilo u nejednoho kandidáta. Dokonce byli tací, kteří poslali žádosti opakovaně, a to se zcela jinými údaji. Do uzšího výběru pak postoupilo 12 kandidátů. Skype hovory byly zaměřené především na zjišťování jejich představ, očekávání, ale i obav, na jejich motivace, jejich přirozený vztah k práci s dětmi a mládeží a na mnohé další.
Každý hovor vždy trval minimálně hodinu a sledovali jsme vše, včetně třeba neverbální komunikace. Je velmi těžké vybírat kandidáta, který má přijet na celý rok, pracovat zde s dětmi a mládeží a zvládnout kulturní a šok, osamění, jazykovou bariéru a mnohé další. Rizik je hodně a nelze je úplně eliminovat.
Tito dobrovolníci mají našemu městu a mládeži přinášet pozitivní poznání a zkušenost. Zajistit toto, to není vůbec snadné. Je to tak trochu “kupování zajíce v pytli”.
Po skype hovorech bylo vybráno šest budoucích erasmáků. Všem jsem zaslal informace, což zdaleka nebyl konec.
Jedna z nich totiž nereagovala. Po zjišťování co a jak, jsme přišli na to, že ona i její vysílající organizace přistupovali k výběru dosti navázaně. A tak jsme dali na intuici a raději její výběr přehodnotili. Když člověk nemá mnoho možností k zjištění faktů, pak je nutné spolehnout se na intuici, což se nám zatím osvědčilo. V dobrém i nedobrém.
Všichni zahraniční dobrovolníci pospolu
Naše šestice statečných od prosince loňského roku do konce letošního května pravidelně týden co týden těšila svou přítomností a rozvíjela dovednosti vice než 400 žáků na celkem 11 základních a středních školách. V hodinách angličtiny, tělocviku i výtvarky se bavili a učili. A vždy a jedině v anglickém jazyce.
Nezapomínali ani na děti z Azylového domu Jonáš, kde je těšili každou středu. Ani nezapomínali na mládež v Klubu Koule při pondělních, většinou sportovních aktivitách. Docházeli také do Karate klub Polák kde cvičili s dětmi, jejichž většina patří do skupin sociálně vyloučených či vyloučením ohrožených.
Jak také Vy, čtenáři víte, naši erasmáci také hojně informovali o tom, co a jak v našem městě dělají, jak se zde cítí, jak se jim zde žije. Zde na i-novinách i na facebookových stránkách.
Ačkoliv se ještě zdaleka neloučíme, přesto říkáme již nyní “Well done!” dobrovolníkům, žákům, učitelům i všem okolo, kteří se do našeho projektu namočili.