K. Markytán: S politickou odbočkou někam, teď je řeč o muzice

Verze pro tisk |

Podle mnohých hudebních znalců byli kapelou, která na sklonku osmdesátých let patřila do absolutní špičky české hudební scény. Kvality tohoto tělesa potvrzuje i výčet dnes slavných osobností, které jím prošli (Radek Pastrňák, Vlasta Redl). Chce se mi jako velkému fanouškovi doufat, že po prvních řádcích mnoho čtenářů ví nebo tuší, že je tu řeč o zlínském AG Fleku a jsem moc rád, že mé pozvání na virtuální kávu přijal jeden z jeho zakládajících členů, elitní textař, zastupitel města Zlín a v neposlední řadě dobrý chlap Karel Markytán.

Jak to tak u kapel bývá, ani Flekům se v dlouhé historii skupiny nevyhnuly personální nebo lépe osobnostní výměny. I vy jste prošli řadou etap – startovní, Redlovskou, Butyovskou a dalšími. Ve které ses cítil nejvíc doma? Na kterou nejraději vzpomínáš?

Nerad bych to třídil. Obecně, doma se cítíš nejvíc tam, kde to spoluvytváříš. Někdy to bylo víc, někdy míň, znáš to pořekadlo o více kohoutech na jednom smetišti. Každý čas měl svoje a jsem teď vděčný za přítomnost a přeji si, ať trvá.

Vnímáš ještě zpovzdálí tvorbu a život zmíněných Vlasty Redla a Radka Pastrňáka? Dobrá kapela by podle mě měla být něčím jako rodinou. Cítíš ještě nějakou silnou vazbu, nebo je to pryč?

Aby vazby zůstaly zachovány, je, myslím, zapotřebí jistého vzájemného respektu. A ten vždy není v ponorce s námi. Později ve stavu nezávislosti se při pohledu zpět v hodnocení stáváme velkorysejšími. Vlastu jsem dlouho nikde přímo neviděl a neslyšel, ale byl jsem před pár dny na oslavě padesátin a tam někdo chtěl zahrát Husličky. Uvědomil jsem si, jak dobře ten pták zpívá. A nedávno jsem v TV sledoval živě Buty a krááásně jim to hraje, jako ostatně vždy. Já bych na téma „kakauko, maselko, chlebik“ asi píseň nepsal, Radek je mistr parádních ptákovin. Znáš píseň Pusinku na prdel?

Jak se člověku nebo kapele vrací na pódia po několikaleté pauze? Jaké to je dávat o sobě poznovu vědět ve stylu „Už zase hrajeme“? Přijde mi, že každý den někdo vydává desku a že co se poslouchalo dnes, se už zítra nemusí.

Kubo, nějaké lehčí otázky nemáš? Nepodlehnout marnosti. Jak dobře říká Franta Segrado: „V kumštu musíš sám sebe přesvědčit, že ač to mnozí umí líp než ty, za tebe a z tvého pohledu to nikdo neudělá.“ Ideální je psát samé evrgríny.

Jak vnímá zastupitel Zlína K. M. současnou situaci kolem prezidenta? Přiznávám, že jsem pravdoláskař, a podezírám ze stejného smýšlení i tebe. Myslíš si, že se „listopadové“ hodnoty pod dekou materialismu, nebo jaká deka to je, schovaly, nebo to není tak zlé? Politickou odbočku jsem si neodpustil, ale zpět k muzice. To, že vás hraní stále baví, je vidět a cítit. Jaké má AG Flek vlastně ambice nebo přání? Slyšel jsem cosi o novém CD. Doufám, že to není zlínská hudební kachna. (smích)

Já taky! Doufám! Nechci mluvit za Flek, nemám k tomu mandát (smích), ale vypadá to, že chceme hrát a vydat dost dobrou desku, co nejdřív to bude možné. Ech, s politickou odbočkou někam, teď je řeč o muzice.

Před pár lety jsem byl svědkem toho, když ses jako autor dočkal vyznání mladší generace. Nikdy jsme se s Michalem Vaňkem netajili tím, že jste pro nás uměleckými vzory. Tenkrát jsme nebyli sami. Jak jsi ty okamžiky vnímal?

Myslíš textovku? Porostl jsem náhle o dva centimetry, ale pak se to, žel, vrátilo zpátky. (smích) Textová dílna byla výjimečnou sešlostí, myslím. A kdo by nebyl rád, když jej hladíš po srsti.

12. prosince AG Flek budeme čekat v našem novoborském Navrátilově sále v rámci oslavy desetiletého výročí Zhasni. Být divákem, proč bys na takový koncert přišel? (smích)

Kdybych byl občan Novoborský, tak už z důvodu patriota, že ve městě existuje taková kapela, jako je Zhasni. A kdybych byl přespolní, tak si řeknu, že ten večer by nemusel narušit adventní rozjímání. Spíš naopak. A navíc, když se oslavuje, bývá raut! A co bych rád s dovolením ještě poznamenal, četl jsem glosu k filmu o jednom australském zpěvákovi, a tam zaznělo „(…) tvorba, inspirace a strach ze ztráty paměti jsou témata (…)“. To mi připadá podstatné. A taky se bojím, že si nevzpomenu na druhou sloku textu, který jsem onehdá napsal. A bojím se i obecně, bojím se ztráty kolektivní paměti, když se rozhlídnu kolem. A tím bych se alespoň otřel o otázku na aktuální dění ve společnosti, kterou jsem nejprve úmyslně přehlídnul.

Narozeninový koncert Zhasni, AG Flek, 12. 12., 19:00, Navrátilův sál, Nový Bor, 100 Kč
 

Nahoru