Evženie měla před svým prvním rozhovorem.
"Prosím tě, Evženko, musíš zaskočit na kafe s tím Krausem, Slávek měl infarkt," byla první informace, kterou ráno dostala od svého nadřízeného.
"S Krausem? Super!" řekla, ale v duchu si vůbec nemyslela, že by to bylo super. Každý znal jeho televizní show. Každý viděl, jak většinu lidí rozcupuje, zesměšní. Málokdo se dostal nad něj a ona teď měla za úkol s ním udělat rozhovor. Nepřipravená.
V restauraci seděla o půl hodiny dříve a rychle psala na papír dotazy. Představovala si, jak se hned po prvním dotazu opře lokty o stůl, předsune ten svůj nos, pichlavě se jí zadívá do očí a pak řekne: "Děvenko, tento dotaz jste skutečně myslela vážně?"
Už dopředu si připadala jako kráva.
Do místnosti vešel vysoký, svalnatý a především charismatický muž. Očima přejel hosty a pak zamířil k ní. Cítila, jak se jí po obličeji rozlévá ruměnec.
„Dobrý den,“ řekl a Evženka byla ráda, že sedí. Jinak by se jí podlomila kolena. „Nejste ta novinářka z i-novin.
„Jsem,“ odpověděla a hlas měla přiškrcený jako maturantka.
„Já jsem Kraus. Máme spolu domluvený rozhovor.“
„Kraus?“ zeptala se nechápavě.
„No, ano, ten lyžař.“