Od letošního 9. prosince, tedy od platnosti nového vlakového jízdního řádu by měly být na trati z České Lípy do Liberce doslova vyzmizíkovány některé zastávky. Pertoltice pod Ralskem, Velký Grunov, Zákupy. A také Vlčí Důl-Dobranov, obě obce jsou místní části České Lípy. Pertoltice nakonec zastavování části vlaků uhájily. A dva spoje dokonce i Velký Grunov, navzdory tomu, že do stejnojmenné obce je to ze zastávky relativně daleko. Zákupy má obsluhovat zastávka Zákupy-Božíkov.
Nejhůř dopadla právě zastávka Vlčí Důl – Dobranov, protože tu nehájil nikdo. Tam nemá od zmíněného data zastavovat vůbec žádný vlak. Zastupitelstvo České Lípy dosud ani nebylo o změnách oficiálně informováno. Natož o tom, zda ve věci jednalo vedení města a s jakým výsledkem. O tom, že zástupci občanů by měli mít právo se také k rušení zastávky vyjádřit, nemluvě. Známo není ani stanovisko dobranovské firmy Krofian, dle rejstříku až s dvěma stovkami zaměstnanců, jejíž sídlo je od zastávky vzdáleno 10 minut pěšky.
Zaplněné firemní parkoviště sice ukazuje, jakému způsobu dopravy dávají zaměstnanci přednost, ale kdyby došlo na silnici z České Lípy k havárii se zablokováním vozovky, což se dnes co chvíli děje běžně i na dálnicích, nehodilo by se aspoň pro ten případ zachování možnosti alternativní dopravy? Mimochodem, silnice II/262 se má na území města příští rok začít rekonstruovat, což může znamenat nemalé zdržení na cestě. Kdo v současnosti cestuje mezi Lípou a Novým Borem po rovněž opravované silnici I/9, ví, o čem mluvím.
Trefně se (16.6.) k situaci vyjádřil komentátor Deníku Martin Kratochvíl, když psal o performerech, kteří se snaží o revoluci v cestování: „Vlaky z České Lípy do Liberce zrychlí, některé zastávky ale projedou…Pojedeme rychle, levně a nikomu nebudeme stavět.“
Jen bych poopravil, že ti performeři nesedí na správě Českých drah, jak se komentátor domnívá, nýbrž v nových kancelářích KORIDu, organizátora veřejné dopravy v Libereckém kraji. Ti vlakem asi moc nejezdí. Soudě aspoň dle té jejich víry uhlířské, že čtvrthodina zrychlení mezi jmenovanými městy, kvůli které se má zastavování vlaků rušit, přiláká na železnici nové cestující.
Museli by to ale být ti, kdo dnes trasu brázdí svými auty, protože autobus mezi Českou Lípou a Libercem jede jen tu a tam, o víkendech a vůbec v mimopracovních dnech ještě vzácněji. Nehledě na to, že v důsledku lákání cestujících z autobusů do vlaků a naopak by se veřejná doprava brzy začala podobat příslovečnému hadu, požírajícímu sama sebe od ocasu.
Jenže zkrácení jízdní doby o tu čtvrthodinu je pro automobilistu málo. Pořád bude auto na téhle trase citelně rychlejší než vlak. Žádný důvod pro automobilisty, aby přesedli. Dokonce ani pro některé českolipské členy dopravního výboru krajského zastupitelstva, kteří pro materiál s tímto „revolučním“ řešením zdvihli ruku.
Ve skutečnosti nejde o nic jiného než o pokus předělat vlak na svého druhu auto. Tím hůř, že si to experimentátoři neuvědomují. Rychlostí může vlak autu konkurovat leda snad na železničních koridorech – je pravda, že je to příjemný zážitek sledovat, jak třeba rychlík na trase mezi Děčínem a Ústím nad Labem v sousedním kraji nechává auta daleko za sebou. V Libereckém ovšem na takový zážitek budeme čekat ještě celá desetiletí, pokud se vůbec dočkáme.
Přednosti cestování vlakem jsou úplně jiné a lidé, kteří dávají vlaku přednost, i když by nemuseli, to dělají právě proto, že rychlost jízdy pro ně není tím nejdůležitějším. Důvodem upřednostňování vlaku je spíše pohodlí, rostoucí komfort cestování, jízda bez nutnosti znehybnění bezpečnostními pásy, což zejména děti leckdy obtížně nesou. Bez nervování a stresování v současném chaosu na silnicích, s možností dle libosti se během cesty věnovat skoro čemukoliv, telefonování, zábavě, sledování filmů či internetu, studiu nebo třeba přípravě na jednání toho dopravního výboru.
Jistě, jsou to činnosti, o které se pokouší i nejeden automobilista za volantem. Ovšem se snadno předvídatelnými následky. Vždyť nevěnování se řízení patří podle policejních statistik k nejčastějším příčinám těch nejtragičtějších dopravních nehod.
Zmínění performeři zřejmě vycházejí z přesvědčení, že čas strávený cestováním je čas jednoznačně ztracený. Jak pro koho. Možná dopravní revolucionáři ještě nestihli zaznamenat, že automobilisté a jádro cestujících ve veřejné dopravě jsou sociologicky už dosti odlišné kategorie, s odlišnými požadavky na dopravu a možná i s dosti odlišným životním stylem, s odlišnými prioritami.
Je to zkrátka všechno trochu složitější, než se to jeví z liberecké kanceláře. Ne že by si i tak většina cestujících nepřála, aby se jízdní doby vlaků krátily. Jenomže nedomyšlený (nedopečený) nápad, vycházející navíc z nepřesných a ne zcela ověřených informací, sotva povede k žádoucímu cíli. Přinejmenším v případě Vlčího Dolu-Dobranova dojde dokonce k těžko uvěřitelné absurditě. Místo dnešní přesně pětiminutové cesty osobním (!) vlakem budou muset cestující po zrušení zastávky protrpět půlhodinovou kodrcavou jízdu městským autobusem po nepříliš kvalitních a úzkých místních komunikacích.
Nebo z nezbytnosti sednou do auta. I proto, že městská doprava sotva nahradí všech osmnáct vlakových spojů, které v současnosti tzv. na znamení tuto vlakovou zastávku obsluhují. Výsledek tedy bude i v tom základním právě opačný, než k jakému tahle vymyšlenost měla vést. Doplatíme na to všichni. Jedni zklamaným očekáváním, druzí ztrátou přístupu k veřejné dopravě.
Miroslav Hudec
publicista, člen Dopravního výboru zastupitelstva Libereckého kraje